LIDÉ, OSOBNOSTI A UDÁLOSTI ČESKOBRODSKA

Jozef Miškovský Novinář spisovatel a regionální pracovník

Před 40 lety (psáno v roce 1980), 13. srpna 1940 v temné době nacistické okupace – v Protektorátu Čechy a Morava – zemřel v Českém Brodě ve věku 81 roků, významný kulturní pracovník, novinář, historik a spisovatel Jozef Miškovský. Na domě čp. 21 v místě dnešní prodejny n. p. Středočeské knihkupectví, byla mu odhalena 30. května 1969 pamětní deska připomínající, že v tomto domě žil od r. 1881 do r.1910. Zde v r. 1881 založil, redigoval a vydával svůj časopis "Naše hlasy". Tento krajinský časopis Českobrodska, vynikající novinářské úrovně, vyšel poprvé 4. dubna 1881, původně jako čtrnáctideník a od čísla 6 již jako týdeník. Od ledna 1889 byl změněn tento týdeník ve dva čtrnáctideníky, "Naše hlasy" a "Naše listy", což trvalo až do zrušení tzv. novinářského kolku, do konce r. 1899. Pak vycházely nadále týdně pouze "Naše hlasy", nepřetržitě až do období I. světové války, kdy byly po předchozích částečných cenzurách úředně zastaveny. Poslední bylo č. 32, ročníku XXXV, ze dne 7. srpna 1915. Vydávání bylo obnoveno po skončení I. světové války, porážce a rozpadu Rakousko–Uherska, v samostatném Československu, číslem 1, ročníku XXXVIII, ze dne 14. listopadu 1918. Vydávání pak trvalo až do zničení Československé republiky hitlerovským Německem. Vůbec posledním výtiskem bylo č. 35, již 59. ročníku, ze dne 16. září 1939, kdy vydavatel a redaktor sám dobrovolně vydávání časopisu zastavil, aby nemusil sloužit okupantům. Tím skončila mnohaletá etapa tohoto oblíbeného časopisu hojně odebíraného i přesídlenými rodáky, působícími dokonce i v zámoří. Časopis komentoval život, práci a kulturní dění jak v našem městě, v bývalém okresu českobrodském i v jeho sousedních oblastech, Kouřimsku, Říčansku aj. Jozef Miškovský se narodil 10.3.1859 v Poboři u Kouřimi. Po studiích na reálce v Kutné Hoře – městě novinářského působení Karla Havlíčka Borovského – se přestěhoval do Českého Brodu. Zde zřídil knihkupectví a jako nakladatel vydal řadu publikací. Věnoval se také spisovatelství se zvláštním zaměřením na historii. Brzy se projevil jako všestranný veřejný pracovník. Byl 30 let členem výboru českobrodského okresního zastupitelstva a členem městské rady. Výrazným způsobem se zasloužil o mnohé důležité akce, které z jeho podnětu a jeho neúnavným úsilím byly uskutečněny, Neméně významná byla literární činnost Jozefa Miškovského, z níž jmenujeme: "Nebezpečná láska" (Třebíč 1879), " Durynkova olše " – historická truchlohra (Pardubice 1880), Selské povstání z r.1775, – z pamětí Fraňka Jana Vaváka Milčického, jež opatřil poznámkami a vydal v Českém Brodě r. 1886. "Památník" ve formě brožury, se stručnými dějinami města, při příležitosti sokolských závodů česko-amerických, konaných 26. června 1887 v Českém Brodě z jeho popudu, když nebyly v Praze povoleny. Pro Ottův "Slovník naučný" z r. 1891 zpracoval heslo "Český Brod" s přehledem městských dějin. Napsal "Životopis Václava Červeného" ( 1896). Spolu s Hanušem Kuffnerem, novinářem a odborným vojenským spisovatelem vydal v r. 1899 historickou publikaci "Bitva u Lipan", která přinesla cenné poznatky strategické. "Životopis Jana Bohumíra Dlabače" (1900), "Kacíři a první evangelíci na Českobrodsku" (1909), "O pokladech pánů Smiřických" (1908) s titulní perokresbou na obálce od přítele akademického malíře Ládi Nováka. "Českobrodské pivovarství" (1914) s titulní kolorovanou kresbou na obálce od téhož umělce. "Z tobolky starého novináře" (1915). Na památku stoletých narozenin spisovatelky Karoliny Světlé, rozené Rottové, vydal r.1930 "Rodinná kronika Rottovská". Z téhož rodu, majícího vztah k Českému Brodu, byl zakladatel pražského železářství v r.1840 Vincenc Josef Rott (1811–1890), s jehož dodnes tradičním označením: V. J. Rott se shledáváme na krásné novorenesanční fasádě průčelí třípatrového domu na Malém náměstí Starého Města v Praze, vyzdobeném freskami navrženými Mikolášem Alšem a provedenými jeho přítelem akademickým malířem Láďou Novákem a A. Hofbauerem. Pokud jde o novinářskou činnost Jozefa Miškovského, navázal vědomě na realistický sloh Karla Havlíčka Borovského, kterého ctil pro jeho kritičnost, světový rozhled a věcnou opravdovost, se kterou zůstává dodnes vzorem. Po přesídlení z náměstí do své vilky na Vanderkách v r. 1910, provedl mu zde na fasádě akademický sochař Karel Opatrný reliéf podobizny Havlíčkovy. Redaktor Jozef Miškovský se velmi zasloužil o Havlíčkův kult a o muzeum v jeho rodném domku v Borově čp. l63, který byl zakoupen jeho přičiněním jako předsedy Jednoty českých novinářů. Vybudoval se spisovatelem Josefem Holečkem Všeslovanský svaz novinářský a stal se předsedou Jednoty čs. novinářů a později jejím čestným doživotním předsedou a pokladníkem Havlíčkova fondu čs. novinářů. V Čes. Brodě jako regionalistický novinář uplatnil svůj rozhled a národní české sebevědomí ve smyslu světlého odkazu Havlíčkova. Podnětem k jeho významným pracím historickým o Českém Brodě a okolí, byla spoluúčast s městským tajemníkem Burešem na objevení a zachránění městského archivu českobrodského v r.1884, na půdě bývalé staré školy u kostela sv. Gotharda, s nejstarší dochovanou knihou města, se záznamy z let 1421–1496 a starou knihou kšaftovní od r.1444–1590 a s trhovými zápisy od r. l554–1721. Z tohoto historického pokladu náhodně objeveného a pak řádně uschovaného a uspořádaného, čerpal pro své dějepisné stati, uveřejňované jednak v týdeníku Naše hlasy a Naše listy a příležitostně i v různých časopisech. V r. 1897 zahájil systematické zpracování archivních pramenů z nejstarších zmíněných městských knih, s úmyslem zpracovati dějiny města Českého Brodu, které připravil nejprve za období 15. a l6. století. Zamýšlel s odbornou spoluprací s archivářem Národního muzea Václavem Schulzem vydati celkové dějiny města, k čemuž v předpokládaném rozsahu bohužel nedošlo. O veřejné činnosti Jozefa Miškovského uvedeme, že byl členem a později předsedou zdejší Muzejní jednoty, která byla založena v r. 1895. Zajistil pro muzeum bohatý materiál archivní, z darů knižních i starožitných předmětů různého druhu jako muzejní expozice. Tyto dary občanů zdejšímu muzeu byly s uznáním kvitovány s uveřejňováním jmen dárců v týdeníku "Naše hlasy" V době c. a k. Rakousko-Uherské monarchie se jako člen výboru Okresního zastupitelstva (samosprávného ), zasloužil o zřízení Okresní nemocnice v Českém Brodě, přestavbou bývalých kasáren zeměbrany, v letech 1902–1903. Nemocnice byla otevřena slavností, konanou 30. dubna 1905. Jako silniční referent Okresního výboru, prosazoval válcování silnic, které v té době v Čechách bylo dosud v počátcích. Několik desítek let působil v okresním školním výboru. Byl iniciátorem založení Městské spořitelny, pomníku Prokopa Velikého, propagátorem a organizátorem poutí na Lipanské bojiště. Jeho úsilím byl postaven v parku Husův památník a sám k tomu s autorem reliéfu Husovy podoby Mistrem Ladislavem Šalounem vybíral na Klepci u Limuz vhodný žulový balvan. Na základě jeho návrhu podaného 28. prosince 1918 v Okresním zastupitelstvu na zřízení střední školy, bylo založeno v Českém Brodě Reálné gymnasium zprvu městské a pak převzaté do státní správy. Také Podlipanské muzeum vzniklo jeho zásluhou, na nějž neúnavně po léta organizoval peněžní sbírky a opatřil projekt od zdejšího rodáka, prof. Čes. vys. učení technického, architekta Ant. Balšánka. Zajistil zde osazení figurálního reliéfu do fasády průčelí, s výjevem uvítání M. Jana Husa v Českém Brodě v r. 1409, od akademického sochaře Josefa Václava Škody, Štursova žáka. Týž umělec provedl také jeho výstižný portrét v bronzu, zdobící předsíň Podlipanského muzea. Z podnětu Jozefa Miškovského provedl J. V. Škoda v r. 1932 pro Tělocvičnou jednotu Sokol pomník Dr. M. Tyrše k stoletému výročí jeho narozenin. Tento pomník zprvu na Kutilce, je dnes přemístěn po zrestaurování k tenisovým kurtům Slavoje. Je známá spoluúčast Jozefa Miškovského s prof. ČVUT arch. Janem Koulou, rovněž zdejším rodákem na myšlence, projektu a zřízení pražského pavilonu Panorama "Bitva u Lipan" namalované Luďkem Maroldem a jeho spolupracovníky a umístěném v nynějším Parku kultury a oddechu J. Fučíka. (nyní Výstaviště Praha, pozn. editora). Pokusil se s marným úsilím nalézti v archivu bývalého kláštera na Strahově (Památník nár. písemnictví) (dnes opět klášter) nejstarší městskou knihu se záznamy od r.1400, zapůjčenou historiku Janu Bohumíru Dlabačovi. Podobně marně v Plzni se usiloval nalézti originál kartografické mapy Lipanského bojiště, vypracovaný v r. l788 Frant. Vavákem z Milčic. Je ještě mnoho i dalších akcí v Českém Brodě, do nichž k prospěchu věci účinně zasáhl jako všestranný veřejný pracovník, jehož práce zanechává trvalé stopy v kulturním dění Českobrodska. Zásluhy Jozefa Miškovského ocenilo městské zastupitelstvo zvolením čestným občanem Českého Brodu a později jeho jménem byla označena ulice na Vanderkách. Je vhodné připomenout jeho přátelství s mnoha významnými osobnostmi českého kulturního života – spisovateli, výtvarníky, herci a pod. jako Aloisem Jiráskem, Z. Wintrem, Jos. Pekařem, Aug. Sedláčkem, Václ. Vojtíškem, Jos. Holečkem, Ignátem Herrmannem, Janem Herbenem, H. Kuffnerem, Lad. Šalounem, Láďou Novákem, Lud. Kubou, Janem Koulou Antonínem Balšánkem, Rud. Deylem a mezi jinými i Františkem Kmochem, s nímž ho pojilo dávné přátelství. Proto také město Kolín požádalo red. Joz. Miškovského, aby promluvil v r. l913 při slavnostním odhalení pomníku Fr. Kmocha v parku na labském ostrově, dnes Kmochově. Kromě známého literárního a novinářského odkazu Joz. Miškovského nelze o jeho soukromí a tiché domácnosti poměrně mladého, 35 letého vdovce s třemi dětmi mnoho uvésti. V jeho bohaté a unikátně vzácné knihovně, chované dosud pietně v celku i s četnou osobní korespondencí se shora zmíněnými osobnostmi, nenajdeme však jeho "Rodinnou kroniku" – neboť tento skromný, všestranně vzdělaný redaktor, spoluobčany vážený, byl prost jakékoliv osobní ješitnosti a domýšlivosti. Z toho vyplývá jen možnost "zalistovat" v paměti jemu nejbližších, nebo spřátelených pamětníků, k dokreslení charakteristiky jeho činorodé osobnosti.

Prameny: Ottův "Slovník naučný" ad. Různé zprávy v týdeníku "Naše hlasy" aj.

Ing. Jaroslav Grulich, Český Brod