LIDÉ, OSOBNOSTI A UDÁLOSTI ČESKOBRODSKA

140 let od narození (1999) novináře, redaktora, spisovatele, regionalisty Českobrodska

JOZEF MIŠKOVSKÝ (* 10. 3. 1859 Poboř – †13. 8. 1940 Český Brod)

„Poctivý a upřímný žurnalista z vnitřní potřeby jistě užije svých schopností vždy tak, aby sloužil vyšším zájmům národního a státního celku. Bude svoje stati psáti jistě jen tenkrát, když každé jeho slovo se bude opírat o pravdu a bude-li vnitřně jist, že podkladem jeho tvorby nejsou ani výmysly ani dohady, nýbrž skutečnost.“ (Naše hlasy, č. 37, 28. 9. 1934) V letošním roce (1999) si připomínáme 140. výročí narození význačného českobrodského občana Jozefa Miškovského. Narodil se 10. 3. 1859 v Poboří u Plaňan. Do Českého Brodu jej přivedly v r. 1881 politické důvody, jako nadšený stoupenec mladočeské politiky přijíždí do města, aby zde šířil její ideje. Jako prostředek si zvolil tisk. Krátce před příchodem do Českého Brodu působil v Praze, avšak o tomto jeho pobytu zatím mnoho nevíme. Sám uvádí, že zde pracoval u dvou knihkupců, volný čas zřejmě věnoval politickým debatám, jak bylo zvykem, ve vinárnách a hostincích, kde se scházela jemu názorově blízká spisovatelská a žurnalistická společnost. Zejména jej ovlivnil redaktor Národních listů Josef Barák a spisovatel Josef Holeček. V Praze byl také krátce, ale již za českobrodského pobytu, spolumajitelem knihtiskárny a nakladatelství Jelínek & Miškovský. Bylo to na jaře r. 1881, kdy J. Miškovský začíná vydávat časopis Naše hlasy věnovaný kulturně – politickým událostem se zaměřením na Českobrodsko. Časopis má přinášet úvodní politické články, fejetony, politické a denní zprávy z domova a ze světa, uveřejňovat dopisy, zprávy ze soudních síní, beletristické práce, hospodářské články, zprávy o literatuře, hudbě a umění, zprávy ze spolků a inzeráty. Prvním pomocníkem při vydávání časopisu mu je jeho přítel Jan Gregor, který pocházel z nedaleké Přistoupimi. První číslo vychází již 10. dubna 1881. Zpočátku vycházely Naše hlasy jednou týdně, později od r. 1888 jako čtrnáctideník a potom od roku 1900 opět jako týdeník. V roce 1882 přibyla čtrnáctidenní přílohu NH Zličan, věnovaná Kouřimsku, která však neměla dlouhého trvání, protože se nepodařilo shromáždit dostatek příspěvků. Naše hlasy vycházely až do roku 1939 s vynucenou přestávkou v letech 1915 – 1918. 8. dubna 1939 vyšly poprvé, pod tlakem politických událostí, s podtitulem List národního souručenství, avšak J. Miškovský jejich vydávání posléze raději zastavil, než by se podepisoval pod něco, s čím nemohl souhlasit a 16. září, v posledním čísle, se s Našimi hlasy rozloučil. V letech 1888 – 1899 zároveň s Našimi hlasy vydával J. Miškovský čtrnáctideník Naše listy, které po týdnu střídaly Naše hlasy a tak vlastně každý týden měli Českobrodští nejčerstvější zprávy. Po počátečním tištění časopisu v Praze a častém střídání různých tiskáren se ukázala jako nejvýhodnější tiskárna Pak a Nedvídek v Kolíně. V letech 1919 – 1934 vycházely u Al. Hanuše v Kolíně. Po vzniku tiskárny v Českém Brodě v r. 1893 krátce tiskl Naše hlasy zde, ale definitivně vycházejí v Českém Brodě až od r. 1935. Náklad obou časopisů dosahoval v 90. letech průměrně 500 výtisků. Naše hlasy byly mimo jiné odebírány především v okolních hostincích, ale např. i v Říčanech, Sadské a dokonce v Praze. Celoživotním vzorem J. Miškovského, nejen na poli novinářském, ale i v politice, byl Karel Havlíček Borovský. Svému vzoru se nikdy nezpronevěřil. Neohrožené články na stránkách Našich hlasů, jeho projevy na veřejných shromážděních a styky s pokrokovými politiky byly stále předmětem zájmu rakouské policie a okresního hejtmana. Za neloajální postoj k politice cís. domu projevovaný na stránkách Našich hlasů bylo jejich vydávání ve válečném roce 1915 zastaveno a obnoveno až 14. listopadu 1918. Jozef Miškovský byl členem Svazu českých vydavatelů a redaktorů a Jednoty českých novinářů v Praze od jejího ustavení v roce 1902 do roku 1938, v roce 1904 byl zvolen jejím předsedou a byl jím 32 let. Zároveň byl členem Všeslovanského svazu novinářů. S novináři pěstoval i čilé neformální styky, jak o tom svědčí jejich časté návštěvy v Českém Brodě a okolí, na nichž jim byl tím nejzasvěcenějším průvodcem. V létě roku 1911 se zúčastnil sjezdu slovanských novinářů v Bělehradě, jehož místopředsedou za Čechy byl zvolen. Byl uznávaným krajinským novinářem, jak o tom svědčí řada významných funkcí v novinářských spolcích, ale také množství zachovaných projevů při příležitostech Miškovského životních jubileí. Od roku 1913 usiloval J. Miškovský spolu s dalšími novináři o získání Havlíčkova rodného domku v Borové (dnes Havlíčkova Borová), aby byl proměněn na národní památník. Vlekoucí se vyjednávání s majiteli domku se táhlo až do roku 1927, kdy se podařilo získat mecenáše, který zaplatil požadovanou cenu. Byla jím Občanská záložna ve Vršovicích, která skutečně domek v srpnu 1928 zakoupila a věnovala Jednotě čes. novinářů – Havlíčkovu fondu. K slavnostnímu otevření rodného Havlíčkova domku a muzea v Borové došlo 15. 8. 1931. Protože vydavatelská a nakladatelská činnost byla velice nejistým zdrojem obživy, koupil v Českém Brodě filiálku pražského knihkupectví Ant. Reinwarta a v roce 1884 si podal žádost o povolení k provozování živnosti knihkupecké a obchodu s hudebninami a uměleckými výrobky. V témže roce ji rozšířil o prodej papíru, psacích a školních potřeb. Od r. 1885 se obchod trvale nacházel v domě čp. 21 na náměstí. V roce 1913 se knihkupecké a nakladatelské živnosti J. Miškovský vzdal ve prospěch svého syna Božetěcha. Rodinná tradice skončila 1. 3. 1950 násilným zrušením živnosti. Samozřejmě, že veškerá činnost, kterou po celý svůj život vyvíjel J. Miškovský, byla daleko širší a rozmanitější. Jen ve zkratce uveďme jeho činnost na půdě českobrodských spolků, zejména sokola, v městské a okresní samosprávě, dále zásluhy o nemocnici, spořitelnu, gymnázium, muzeum… Ostatně v celé šíři byla jeho životní dráha připomenuta výstavou před dvěma lety v Podlipanském muzeu. Dnes nám Jozefa Miškovského mimo jiné připomíná pamětní deska na domě čp. 21 odhalená v roce 1969, ulice Jozefa Miškovského a rodinná vila v Žitomířské ulici s portrétem K. Havlíčka Borovského.

Na základě archivních pramenů a literatury zpracovala Mgr. Z. Miškovská, Státní okresní archiv Kolín v roce 1999.
Foto z majetku p. Boleslava Miškovského (vnuk Jozefa Miškovského, syn Božetěcha Miškovského).